Jan Vytiska • Krajina posedlá tmou

Apokalypsa, černé historky, Villonovy středověké balady o psancích, Krakonoš jako Chewbacca z Hvězdných válek, to vše lze najít v malbě a videích mladého umělce Jana Vytisky, absolventa ostravské Fakulty umění.
 
Už jen názvy jeho výstav zní v překomplikovaném světě současného umění autenticky: Tak špatný jsi, jak praví klepy, tak ďábla zveš, až k tobě vejde (The Chemistry Gallery, Praha 2016); Mým očím nutno stále házeti potravu, (Industrial Gallery, Ostrava 2015); Mám lepší hříchy, než jsou ty vaše (GAVU, Cheb 2013).
 
Vytiska patří k malířům vypravěčům, jeho plátna jsou plná příběhů, černého humoru a nebezpečných tajemství. Nezapře obdiv k tradici české kresby Josefa Lady či Jiřího Trnky, ale také k nové filmové vlně 60. let s její zálibou v absurdním humoru. Nápadný je filmový jazyk obrazů, či v souvislosti s jeho dílem často zmiňovaný magický realismus, který je však spíše krutodivným realismem post-apokalyptickým, jaký můžeme potkat u Cormaca McCarthyho na Cestě. Vytiskovy obrazy tak představují peklo v jeho svěží kráse, jíž je mediální říše současnosti.

TISKOVÁ ZPRÁVA: 

Díla absolventa katedry intermédií na Fakultě umění Ostravské univerzity Jana Vytisky (1985) jsou překvapivě malířská. Ale jsou také filmová, ovlivněná českým animovaným filmem (Krabat, Čarodějův učeň Karla Zemana) mýtická, baladická a plná černého humoru. Název výstavy podle blues Jiřího Suchého je zvolen velmi dobře, ale pochopitelně existuje rozdíl mezi tím, jak POSEDLOST vnímal autor stejnojmenného šlágru na přelomu 50. a 60. let a jak ji vnímá autor, který se sice narodil v Praze, ale vyrostl a vystudoval na Valašsku. Jeho posedlost je blízká spíš výkladu dekadentní generace z přelomu 19. a 20. století.

Po formální stránce jde o neoexpresivní malby, paralely lze hledat v lipské škole a díle její hvězdy Neo Raucha. Co je české, respektive valašské, je poetika, způsob vyprávění, charakteristika postav a dějů.

Malíř je velký vypravěč. Ve své malbě jakoby připravoval políčko po políčku filmový román, sleduje v něm temnou stopu míst a událostí. Všechny příběhy se odehrávají na Valašsku, v kraji, který je mnohými považován za samostatné království. Existují legendy, že obyvatelstvo sem do chudého hornatého pasteveckého kraje přicházelo při valašské kolonizaci od 14. století z Rumunska a z Balkánu. Valach je rozhodně rebel a dobrodruh.

Venkovská tematika plná roubenek, světnic s bytelnými stoly a stropy či houpacími koníky vnáší do obrazů humor, osoby v lidových krojích s vyšívanými vestičkami považujeme za neškodné retromilce. Jenže scenérie je mnohem děsivější, protože tady nevystupuje Krakonoš, ale Crackonoš. Chlupáči nejsou žádní převlečení medvědi z Prodanky, ale spíš zdejší vlkodlaci, které na náves doprovází Zrudovod.

A děti? Jsou hodné, když vyvolávají ďábla? Nebo si ho spíš objednaly přes e-bay? Není náhodou, že mezi horory jsou nejděsivější ty, kde se nástrojem hrůzy stanou děti. Na obrazech je hned několik postav připomínajících Damiena z Přichází satan.

Kde se ty Vytiskovy strašidelné příběhy vzaly? Roli jistě hraje drsný kraj, ale čtou děti a dospívající na líbezném Chrudimsku opravdu jen pohádky se šťastným koncem? Nebo sledují aktuální trend plný měst z kostí, čarodějů, mágů, násilí a smrti v temných urban fantasy? Sedmdesátá léta měla hororového Krabata od Otfrieda Preusslera a Karla Zemana, devadesátá Davida Lynche a Quentina Tarantina a léta desátá – patří Janu Vytiskovi.

Na výstavě bude několik úplně nových obrazů, které budou mít v Chrudimi svou premiéru. Můžete se také těšit na doprovodný program s Janem Vytiskou, který bude velmi pravděpodobně hudební a trochu strašidelný.

K výstavě vychází katalog JAN VYTISKA Krajina posedlá tmou.

Autorovy webové stránky: http://janvytiska.com/

http://jan-vytiska.tumblr.com/

Kurátorka výstavy: Martina Vítková
Kurátorka výstavní síně: Kateřina Tučková
Autorovy webové stránky: http://janvytiska.com/
http://jan-vytiska.tumblr.com/ 
Webové stránky výstavní síně Chrudim: www.vystavnisinchrudim.cz

Fotogalerie